Diagnostická metoda

Metoda Barvy života na základě BSA

Základní potřebou člověka je komunikace, která má dvě roviny v čase a prostoru – přijmout nebo nepřijmout informaci. Metoda Barvově slovních asociací (dále jen BSA) poskytuje člověku informace, které jsou ukotveny na stejném základě – přijmout nebo nepřijmout informace - a to o sobě. Protože není totéž, jak jsme predisponováni z hlediska genového a somatického vybavení a toho, jak o nás výchovnými vlivy rozhodnou rodiče, posléze škola jiné instituce.

 

Metoda BSA je postavena na jednoduché premise – spojení obsahu a prožitku, jinými slovy je možné „přečíst si“ o jedinci nejen vnější projev, ale i vnitřní prožitek. Autorem metody BSA je český, resp. krnovský psycholog Jiří Šimonek. Jeho práce vychází z mnohaleté poradenské práce a z ní vycházející potřeby mít co možná nejobjektivnější nástroj k práci s lidským vědomím. Východiska jsou velmi jednoduchá – základní existenční determinace člověka je expanze (růst), sebezáchova a reprodukce. Nejde ale jen o základní potřebu člověka rozmnožit se a přežít somaticky, ale i emočně, mentálně a sociálně. Parametry čtyř rozhodovacích procesů (tedy somatický, emoční, mentální a sociální systém rozhodování a jeho asociační propojování) jsou postaveny na jednoduchém principu, který je lidmi replikován napříč časem od nepaměti. Jde o základní postulát neurobiologického fungování mozku – aby mozek fungoval, potřebuje stimuly. A nemohou to být asociačně složité stimuly, vždyť mozek kojence není vývojově schopen přijímat asociační konstrukty a stereotypy jako dospělý člověk. Těmi jednoduchými stimuly jsou barvy, které jsou od narození všude kolem nás a mozek je jimi automaticky ovlivňován.Tím, že mozek umí rozlišovat vlnové délky barev, se automaticky rozvíjí, často nezávisle na vyšší čí nižší podnětnosti prostředí.

 

Základních osm barev (a jejich různá sytost), tedy černá, šedá, žlutá, hnědá, červená, zelená, modrá a fialová mají pro rozvoj mozku různý význam. Stimulují různé neuronové sítě, různě rychle, ale vždy systematicky. Což je největší přínos BSA – umí detekovat systémové rozhodovací chyby.

 

Barvy se dají rozdělit na tři typy – barvy pro vnější svět (černá a šedá), barva interakční (žlutá) a barvy pro vnitřní svět (hnědá, červená, zelená, modrá a fialová). Vnější svět, resp. jeho hmatatelná a viditelná část je stimulována barvou černou – není náhoda, že dětské omalovánky mají černé kontury – ohraničují automaticky viditelné a hmatatelné jevy. Druhou barvou pro vnější svět je šedá – stimuluje slyšitelné a více nuantivní jevy (stačí si představit napjatý sluch a převážně nepoužitelný zrak když jdeme mlhou nebo hustým kouřem). Barva, která zprostředkovává interakci mezi vnějším světem a individuálním vědomím je žlutá – je to obecná zákonitost - když svítí sluníčko, máme větší nutkavost pracovat, být aktivní, jít ven.

Barvy pro vnitřní svět mají svoji vývojovou zákonitost – stimulují rozhodovací mechanizmy člověka nejdříve přes receptory, postupně přes emoce, rozum a nakonec vztahy. Tělesný systém člověka, kterým se učíme cítit, vidět a slyšet je v mozku stimulován hnědou barvou. I zde se evoluce postarala o to, abychom nebyli ochuzeni – hnědá barva je barvou např. prsní bradavky, která je životadárným zdrojem. Barva emočního rozhodování, tedy modelu chci x nechci je červená. Emoce jsou motorem, akcí nebo aktivní obranou a není tedy divu, že si ženy červeně přikrášlují ústa a zvýrazňují si je. Pro rozhodování racionální máme stimulaci zelenou barvou – ta je všude kolem nás a aktivuje ty neuronové sítě, která nás učí myslet, umět nebo neumět, kalkulovat a mluvit. Poslední ze systémů rozhodování je systém sociální – je stimulován modrou barvou a v rozhodování nám definuje mechanizmus smím x nesmím. Je to přece prosté – něco vidíme, chceme to, umíme toho dosáhnout, ale smíme to? Poslední barvou je fialová – je to barva asociační a propojuje tyto čtyři systémy rozhodování a tím mozku umožňuje rozhodovací zkratky a z nich plynoucí stereotypy. Teprve fialová barva završuje jedinci možnost, aby byl individuálně odlišný a komplexní a rozhodoval se po svém.

 

Tato část metody definuje prožitek. Ten však nikdy není bez obsahu – sémantickou část definuje slovní modul, který je Jiřím Šimonkem mnoho let cizelován podle toho, zda v lidském vědomí něco diferencuje či nikoliv. Slova (sémantické objekty), ke kterému snímaná osoba (nejedná se o testování, ale o měření, protože vlnová délka barev je měřitelná fyzikální veličina) přiřazuje barvové trojice z tohoto spektra (prožitková část) vytváří po vyhodnocení počítačem asociační celky podle hodnot v lidském vědomí. Z nich vychází i grafické zpracování výsledků – jedná se korelace vůči běžnosti v populaci (jde o terén často nápadný na první pohled – největší odchylky od běžnosti jsou na pohled patrné), parametry strategické a parametry dynamické. Mezi strategické patří především aktivované rozhodovací systémy, postojové parametry, atmosféra vztahů a vývojové ukazatele spolu s kvalitou a mocností autocenzurních mechanizmů a asociačních linií vědomí. Mezi dynamické položky patří energetická determinace, konstruktivní typy chování, interakční parametry atd. Čtením těchto grafů se poradce dobere kvality či nekvality procesů, kterými se člověk více či méně kvalitně rozhoduje.

 

Metoda BSA má výhodu (ale klasicky i nevýhodu) v tom, že jde o projektivní techniku. Ta umožňuje vyjádřit se bez předpokládané a „správné“ odpovědi k sémantickému objektu, není ale vždy klientem právě proto přijímána. Ne každý chce přesně vědět, někdy vůbec nechce vědět, co se v důsledcích v jeho vědomí děje. Díky velkému množství dat nasbírané za mnoho let práce Jiřího Šimonka lze dnes měřit i míru stylizace až manipulace ve více či méně spontánním výběru barvových trojic.

 

Pokud bychom chtěli vědět další využití této metody, je to nepochybně nasnímání skupiny. Práce se skupinou je letitá starost škol, firem a kolektivů. Výstupy jednotlivců lze vyhodnotit podle zaměření a zájmů jako výstup skupiny, která vypovídá o dynamice a mechanizmech skupiny. Dnes je již zpracovaná podle potřeb různých organizací.

Zohledňovány jsou i věkové obvyklosti a její cena je především ve velmi jednoduché aplikaci – stačí sednout cca na dvacet minut k počítači. Nasnímat lze dítě od tří let a horní hranice věku nasnímaného klienta závisí na jeho motivaci.

 

Přínosem metody BSA je její širokospektrální využití, jednoduchost (práce s počítačem nenáročná na čas), projektivnost (neexistuje správná či špatná volba, jen je prostě moje) a díky výpočetní technice i rychlost a automatická aktualizace norem podle empirických informací.